Příběh Barčinek

Ten nápad přišel před dvěma lety na dědkově mlýně, když rodina seděla u krbu, pila víno a bavila se o chlebíčcích, které všichni tak milují. Jediný nedostatek, ke kterému se dostali, byl - jak je “bezpečně” jíst? A tak se nápad, který děda Petr měl - naplnit malou houstičku a pak jako “zákusek” nabízet k vínu ujal. Tam by ten “problém” s konzumací nebyl.

Tenhle nápad realizátorku nadchnul a rozhodla se zkusit něco takového sama vyrobit a zjistit, zdali by se to lidem líbilo, třeba jako takový malý přivýdělek. Začalo se tedy hledat nejlepší těsto!

Po dlouhém a náročném prozkoumávání receptů, narazila rodina na klenot ve staré kuchařce jejich prabáby, kde jinde než na mlýně. Těsto, které máma upekla, bylo lahodné, křehké a chutné. I ona si při jeho ochutnání vzpomněla na její dětství, na kvalitu a tradici bez chemie, rozmrazování, které v naší zemi ohledně nadýchaných housek a voňavého křupavého chleba jsou od pradávna. Vždyť přece i pan král se vítal chlebem a solí!

Rodina, včetně nejmladšího člena, dcery Barunky byla nadšená. Každý přihodil nápad na náplň, na tvar i velikost, až "Barčinka" vznikla k dokonalosti všech zúčastněných.

A Barčinka? Už Vám asi dochází, proč takový název, že?

Benjamínek rodiny je vnučka a dcera Barbora. Když se přemýšlelo nad názvem těchto speciálně upletených roztomilých a malinkých houstiček, děda Petr jen v klidu prohodil: “Já už ho dávno vím! Přece Barčinka.

A tak byla na světě první "Barčinka".

Petra Horváthová